Blog o knihách, jenž je určen nejen pro knihomoly...

pátek

Žít dál? A jak vůbec?

Marliese Arold
Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní

Já chci přece žít!: Naďa je HIV pozitivníOtázka, kterou jsem si položila v názvu tohoto příspěvku, je více než výstižná. Proč? Odpověď naleznete níže.

Knihu jsem si půjčila na základě inspirativní anotace, kterou jsem si přečetla v jiné podobné knize. Téma mě celkem zaujalo, tak jsem pro ní hned druhý den běžela do knihovny.

Dle názvu jsem se mylně domnívala, že se bude jednat o dívku, která si prošla těžkou životní situací - drogy apod., ale...

V první kapitole se čtenář seznámí s hlavní hrdinkou Naďou, která je aktivní, ráda hraje volejbal a žije naprosto normálním životem. Naďa vypráví i o svém bývalém příteli Petrovi, který se odstěhoval s rodiči do Egypta. Seznámili se spolu v nemocnici. On byl po nehodě a po operaci a ona byla nemocná. Dali se spolu dohromady a nějakou dobu spolu chodili. Krátce před tím, než odjel Petr do Egypta se spolu rozešli. Naďa si žije dál svým aktivním sportovním životem a po několika měsících se zamilovává do Marka.

Děj knihy se však zlomí ve chvíli, kdy se Petr Nadě znovu ozve. Pošle jí dopis. Ta se z dopisu v první chvíli raduje, ale když ho otevře, naskočí jí husí kůže (stejně jako zákonitě musí v tuto chvíli naskočit každému čtenáři). Dozvídá se krutou zprávu, že byl Petr v době, kdy spolu chodili nakažený virem HIV, který u něj později propukl v nemoc - AIDS. Naďa je kvůli dopisu velmi rozladěná, nejistá a bojí se komukoliv cokoliv říci. Nakonec se rozhodne jít ke svému lékaři a nechá si udělat test. Doktor jí o pár dní později sděluje konečnou diagnózu: "Naďo, jsi HIV pozitivní." Pro Naďu se v tu chvíli zbořil celý svět. Jak kniha dopadne a co dívka vše prožije? Bude se muset něčeho vzdát? Jak se na ni budou dívat ostatní? To jsou otázky, na které naleznete odpověď právě v této knize.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběhy ze života a nevadí jim, když jsou smutné. Zároveň bych ji ráda označila za knihu osvětovou, protože v ní je na málo stránkách (136 str.) vměstnáno spousty důležitých informací, které by měl každý vědět.

Po přečtení se ve mně cosi zlomilo a došlo k soucitu a porozumění. Každý se totiž lidem, kteří jsou HIV pozitivní, nebo AIDS nemocní vyhýbá. "Postižený" se najednou stává vytěsněným ze společnosti a lidé se ho bojí, ač neprávem.

Výtky: Jediné, co bych knize vytkla, je asi její konec, zdá se mi otevřený. Pokud bych byla na místě autorky, asi bych příběh uzavřela jiným způsobem.

Líbilo se mi: Určitě se mi líbila nenucená osvěta. Příběh, který ukáže, co je špatně a popřípadě jak se zachovat k člověku, který je virem postižen. Dále se mi líbilo zpracování děje - chvíle, kdy se vám zježí vlasy hrůzou, strach, radost..., každá chvíle dívčina života je zde popsána velice čtivým způsobem.

Orig. název:Ich will doch leben!
Žánr:Literatura světová - Romány
Rok vydání:2001, 1. vydání originálu: 1997
Počet stran:136
Nakladatelství:Nava
Překlad:Miloslava Hnízdilová
Vazba knihy:vázaná
ISBN:80-7211-093-4

pondělí

13. století na území Čech


Zdeněk Kalista
Blahoslavená Zdislava z Lemberka: Listy z dějin české gotiky

Tato kniha je určena zejména pro čtenáře, kteří se zajímají o historii českých zemí za vlády Přemyslovců, popř. pro studenty historie. Reflektuje situaci v období 12. a 13. století.

Blahoslavená Zdislava z Lemberka: Listy z dějin české gotikyKnihu jsem četla pro zpracování referátu a myslím si, že můj výběr byl více než dobrý (důvod naleznete níže).

Člověk by řekl, že dle názvu bude kniha hodně prostoupena informacemi právě o Zdislavě, která žila se svým manželem Havlem na Lemberku (Liberecký kraj, Jablonné v Podještědí), který vybudoval. Při přečtení prvních pár stránek jsem byla vyvedena z omylu, protože téměř do poloviny knihy není o Zdislavě ani zmínka.

Dílo je hodně nábožensky zaměřené a zároveň velice komplexní. Nejprve autor popisuje, jak to bylo na území české země s majetkem a pozemky, jak byly tvořeny hranice (lesy) atd. Dále kniha obsahuje rozsáhlý popis života a posléze i způsobu výchovy Zdislaviny matky Sibyly, která měla tři dcery - Zdislavu, Eufonii a Alžbětu. Zdislava z nich byla nejstarší. Docela mě překvapilo, že kapitoly o Sibyle byly celkově rozsáhlejší než kapitoly o ženě,  o které kniha měla pojednávat v první řadě. O Zdislavě pojednávají v plném rozsahu maximálně 2 kapitoly z 8. Poslední kapitola popisuje život Zdislaviných dětí a polemizuje nad tím, kolik dětí tato žena vůbec měla.

V celé knize si čtenář může povšimnou citací z Kroniky tzv. Dalimila a Kroniky žateckého  kláštera, občasně byla vložena citace diplomatického dokumentu. Tyto citace byly velmi cennými doklady pro podložení některých událostí a zároveň sledování života postav.

Výtky: V knize bylo použito na můj vkus velké množství latinských výrazů, které pak autor překládá do českého jazyka. Dílo je podle mého názoru až moc komplexní a o samotné Zdislavě se toho dozvídáme vcelku málo. Proč? Autor nám v konečných poznámkách ke knize sděluje, že o samotné Zdislavě neexistuje moc pramenů, tudíž se rozhodl, že knihu zpracuje do širšího kontextu doby, do které se Zdislava narodila, ve které žila, povila potomky a zemřela.

Líbilo se mi: Pasáže, kde je popisován vývoj na našem území. Snaha autora své dílo podložit výše zmíněnými citacemi, což knihu učinilo zajímavým barvitým podkladem pro studium.

Žánr:Naučná literatura - Historie
Rok vydání:1991, 1. vydání originálu: 1991
Počet stran:343
Nakladatelství:ZVON
Autor obálky:Zdeněk Stejskal
Vazba knihy:brožovaná
ISBN:80-7113-042-7

pátek

Že by jedna zrzka nestačila?

Jedna zrzka navícHermína Franková

Jedna zrzka navíc




Tato kniha, kterou jsem zvolila pro svůj první příspěvek, je určena hlavně dětským čtenářům od 12 let. Nikde však není psáno, že si ji nemůže přečíst i dospělý čtenář, a tak jsem se do ní pustila.

Asi se ptáte, jak jsem k ní vůbec přišla. Moje malá sestřička si knihu vypůjčila v obecní knihovně a asi po 12 stránkách, které zvládla přečíst, ji odložila se slovy, že si ji raději přečte jindy. Jelikož jsem chtěla zjistit důvod, proč ji nedočetla, tak jsem si ji otevřela a začala číst. Kniha mě vtáhla během pár stránek do děje a ne a ne mě z něj pustit ven. Pravdou však je, že během těch 12 stránek se tam nic moc neděje... dochází k obyčejnému seznámení čtenáře s postavami. Pokud knihu vezmete do ruky, tak se tohoto nezalekněte a nenechte se odradit. Věřím tomu, že pak Vás kniha začne sama o sobě bavit tak, jako bavila i mě.

Ústřední myšlenkou knihy je ukázat čtenáři, co se může stát člověku, který se nudí. Hlavní hrdinkou je Jarmila, holka se zrzavými vlasy. Tato dívka má složitý život. Vyrůstá pod dohledem svého roztržitého otce, který to s ní nemá vůbec lehké. Její otec je logopedem a jednoho dne do jeho ordinace přijde herečka Jana, která šišlá a chce se tomu odnaučit. Jana je Jarmile sympatická. Když už Jarmila neví nudou co by, tak napíše Janě dopis a ta ji vezme na natáčení filmu. Tam se Jarmile změní od základu život... Chcete vědět jak? Není nic jednoduššího, než si knihu pořídit a přečíst si ji.

Výtky: Jediné, co bych knize vytkla je to, že mi občas přišlo, že autorka přechází mezi smyslem a nesmyslem. Dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala, co se vůbec Jarmile stalo. Vše se poté vysvětluje až ve druhé třetině knihy.

Další info o knize, komentáře a diskuzi, naleznete na:
http://www.databazeknih.cz/knihy/jedna-zrzka-navic-25273
https://www.goodreads.com/book/show/13555021-jedna-zrzka-nav-c?ac=1

Knihu jsem ohodnotila 5 hvězdičkami, protože se mi moc líbila.

Žánr:Pro děti a mládež - Dívčí romány
Rok vydání:2009, 1. vydání originálu: 2009
Počet stran:224
Nakladatelství:Knižní klub
Ilustrace/foto:Adolf Born
Vazba knihy:vázaná
ISBN:978-80-242-2357-5